Chebské mincovnictví:pobočka Cheb

Chebské mincovnictví

Historie chebského mincovnictví
Počátky chebského mincování lze datovat od doby vlády Fridricha Barbarossy, který v někdejším slovanském středisku vybudoval v letech 1167-1179 štaufovskou falc, kde byla také umístěna nová říšská mincovna. Tak kolem roku 1180 začala chebská mincovna razit chebské feniky. Výrazný vliv na počátek mincovnictví měl především Norimberk. Sepětí Chebu s touto říšskou mincovnou bylo tak silné, že chebské ražby kopírovaly norimberské. První chebské mince mají čtyřhranný střížek, ve středu mince základní motiv v tlustém, vystouplém kroužku a okolo je plocha mince vyplněna půlobloučky, které jsou zdobeny ve svém středu převážně rostlinnými motivy. Rubní strana je plochá a většinou nečitelná. Obíhaly hlavně v západních Čechách, ale podle nálezů a své kvality (oproti českým denárům) i v jižních Čechách a dokonce až na Moravě.

Od roku 1220 – 1300 se změnila podoba střížku ze čtyřhranného na kulatý. V roce 1300 byla měnovou reformou Václava II. přenesena mincovna do Kutné Hory. Od roku 1349 se v Chebu opět začalo razit a to tzv.hallské haléře (s rukou a křížem). Poté asi od roku 1360 do poloviny 15.století chebské brakteátové haléře s obrazem chebského znaku (mříž+orlice). Tato velmi nehodnotná mince s ryzostí cca 0,015 stříbra byla vydávána velmi dlouho, prameny uvádí i ve velmi vysokém nákladu cca 350 000tis. Přesto se jich dochovalo jen velmi málo a navíc se každý exemplář liší od ostatních. K dalším typům tzv.brakteátových feniků ražených asi od roku 1444 patří chebský fenik s říšskou orlicí uprostřed a na vystouplém obvodě se čtyřmi gotickými písmeny E, mezi nimiž jsou buď tečky nebo křížky. Druhou variantou je fenik s městským znakem uprostřed a na vystouplém obvodě s opisem +EGER.

V letech 1446-1506 jsou v Chebu raženy tzv.“nové haléře“ podle opětovného vzoru z Norimberka. Na lícní straně je chebský městský znak a na rubu vyraženo gotické E. Je jich podobně jako u již zmiňovaných brakteátových haléřů značný počet různých variant v provedení a protože řada původních razidel byla dochována a je ve sbírkách Chebského muzea, odkud začátkem 20.století bylo vyraženo a prodáno několik těchto odražků z různého kovu zájemcům, je třeba dát pozor s porovnání s originály, které jsou však velice dobře rozpoznatelné.

Další skupina haléřů je z let 1506-1520, mající do roku 1516 v perlovém kroužku štít s městským znakem.Jsou jednostranné. Od roku 1516 potom opět dvoustranné, na líci navíc s letopočtem a na rubu s gotickým E. Poslední haléře mají letopočet 1520.

Chebské mincovnictví naposled po dlouhé odmlce ještě jednou ožilo a to při obležení města v roce 1743. Město v době 7.5.-8.6.1743 z nedostatku drobných mincí zajistilo ražbu nouzových mincí z cínu a to 4 740 kusů tříkrejcarů a 198 180 kusů krejcarů. Francouzi se vzdali 9.9.1743, takže nouzové mince byly v oběhu jen asi 4 měsíce a po okupaci byly prakticky veškeré mince roztaveny.


Chebské mincovnictví zaujímá v naší historii zajímavé místo. Nejen pro svou poměrně dlouhou činnost, ale také různorodost, plodnost a stále ještě neprobádanost. Bohužel, nepodložené informace, nízký výskyt nálezů mincí, které jsou bez letopočtu a tudíž právě nálezy rozhodující o jejich bližším určení i dání do dalších souvislostí, jsou důvody, proč prozatím nevyšlo kompletní a ucelené setřídění, popis celého období chebského mincovnictví. Přesto byla tato oblast badatelsky zkoumána především K.Castelinem a J.Hásková, jejichž díla patří k těm stěžejním v této oblasti.



Použitá literatura a odkazy:

Václav Klíma – Numismatická ročenka 1998, Cheb

Václav Klíma – Numismatické Listy 4, Praha 1996

Jarmila Hásková – Chebské mince z 12.a 13.století, Chebské muzeum 1972

Karel Castelin – Numismatický sborník III, Praha 1956

Karel Castelin – Numismatický časopis – ročník XX, Praha 1951